Září 2008

Poslední zářijový den

30. září 2008 v 19:16 | Claire |  Střípky mého života
Myslím, že zaří je dneškem pro mě ukončené. Byl to nádherný den plný krásneho počasí, skvělé nálady a plný úsměvů mých blízkých. Myslím, že tohleto září bylo něčím kouzelné. Nevím čím to bylo, ale bylo na začátku trošku škaredé počasí, ale pak se to spravilo a s tím se spravila moje nálada. Miluju podzimní počasí, když je všechna příroda tak krášně barevná. Strašně se mi to líbí. Příroda umí vykouzlit tolik nádherných barev. Na deviantartu se mi strašně líbil obrázek podzimu a proto ho tady dneska dám. Doufám že se vám bude líbit... :)


Třicátého září

30. září 2008 v 17:51 | Claire |  Den za dnem
Dnes to byl nádherný den. Ráno jsem šla na autobus a zjistila jsem, že nemám tužky a odlamovací nožík do výtvarky. Už bylo pozdě abych se vracela a tak jsem požádala kamaráda a on mi to půjčil. Měli jsme sice na devět, ale nechtěla jsem jet sama vlakem a tak jsem jela s přátely autobusem. Byla sranda. Ve škole nebylo nic zajímavého až na to, že když jsme psali tu písemku z výtvarky, Bety se vypařila k doktorovi a tak se tomu vyhnula. Ale co, byla objednaná. V matematice byla dneska sradna. Pan Kavecký je jedinečný. Je velice vtipný.. Vždycky když se ptá jestli to chápem říká "kapíruješ"?? Strašně ráda mám jeho vtipné hodiny. Jde vidět že ho to baví. Když jsem se dneska vrátila domů, popadla jsem noty a šla na hodinu klavíru. Paní učitelka měla skvělou náladu, takže to bylo super. Teď sedím doma a píšu tenhle článek. Chystám se jít dělat večeři, protože maminka je v práci a zedníci jim tak dělají novou fasádu a taky nové dveře. A přišly na to, že neví kam mají dát zámek a tak mamka říkala, že neví kdy přijde. Sestřička už se neumí dočkat večeře, že prý má hlad. Dneska jsem si ten den užila. S Bety byla sranda a s Domčou jsme se pekelně zasmály.. :)


Bety

29. září 2008 v 19:35 | Claire |  Moji přátelé
Po těhle nádherných dnech s Bety mám pocit, že takové to mezi námi ještě nebylo. Mám pocit, že se známe o moc lépe než v prvním ročníků. Právě se snažím vzpomenout, jaké to bylo, když jsme se viděli první den v nové škole. Bylo to takové zajímavé. Nevím proč mě vždycky odsuzovaly a odsuzují lidé, kteří mě znají jenom tak. Nepozanli mě zevnitř, ale Bety ano. Nevím jak, ale strašně obrovskou rychlostí se dostala do mého srdíčka. Ale teď je v něm. Je vněm, je můj obrovský chlupatý plyšový medvídek. Bety je medvídek, který si nechá všechno co mu řeknete pro sebe, pomůže Vám. A vím, že mi vždycky dokáže pomoct, podá mi pomocnou ruku, a já ji chci říct, že když bude potřebovat pomoct, ráda ji podám pomocnou ruku a podpořím ji. Ale je s ní menší problém, ráda pomáhá ostaním, ale když na ní vidím, že potřebuje pomoc, odmítá ji. Každý den se strašně moc teším až se zase obejmeme. Mám to ráda, mám pocit bezpečí. Mám tě moc ráda jako nic jiného a nevím co by se stalo, kdyby naše přátelství stroskotalo na nějaké kravině. Může se to stát z sekundy na sekundu. Mám ráda tvoji nejlepší kámošku Kačenku a ráda bych byla taky tvojí nejlepší kamarádkou, ale vím že jsi říkala, že každá pro tebe jsme každá jiná, ale obě tě máme rády. Nemůžu to posoudit, jak tě má ráda Kačka, ale já tě mám ráda moc a ty jsi osobnost jako já, spíš každý je osobnost a bez tebe bych to nebyla já..

Dvacátého devátého září

29. září 2008 v 18:22 | Claire |  Den za dnem
Dneska byl nádherný slunečný den, ale já jsem si ho neuměla užít. Dneska když jsem přišla do třídy, byla prázdná a ve své lavici seděla Bety. Měla nádherné kudrnaté vlásky, strašně se mi líbily, ale Bety s něma nebyla spokojená. První hodinu jsme měli dějepis s paní praktikantkou, nebyla moc zajímavá. O přestávce mi Bety řekla, že vypadám jako modelka. Musela jsem se smát. Měla jsem na sobě bílé ryfle, trošku delší, bílo-modro-šedo-zlaté tričko a tenký šedo-bílý svetřík. Ale potom přišla čeština na kterou jsem se včera tak bála. Pan učitel říkal známky a když přišlo na mě, na malinký moment se zastavil a potom řekl, že mám jedničku. Byla jsem strašně nadšená. Informatika a Matematika byly úplně úžasné hodiny. Nevím proč, bude to tím, že pan Kavecký je asi prostě lepší než Kořínek a na jeho hodiny se těším. Potom nastala hodina mé smrti. Byl tělocvik a Novotná si prosadila, že půjdeme běhat 1500m. Je to v klidu, ale dneska jsem se na to nějak necítila, ale nechtěla jsem jí to říkat. Když jsem doběhla, nebylo mi dobře, bolela mě hlava, spíš se mi úplně točila, měla jsem pocit že za chvilku omdlím. Ale teď už byl konec a já šla na oběd, Když jsem přišla do šatny, seděla tam Dominika. Hledala jsem Bety,ale nebyla tam, když jsem se podívala do okna, stála tam a mávala mi. Škoda, že už jsme si nestihly říct ahoj. Potom jsem se dívala jak kluci z mojí třídy hrají fotbal na školním dvoře. Když jsem přijela domů, taťka byl z mé jedničky ohromě nadšený. Kolem páté mi volala paní učitelka z hudebky, že jí mám dovézt nějaké noty a tak jsem sedla na kolo a jela. Zkazila mi náladu tím, že po mě chtěla ještě nějaký klobouk a ten jsem zapomněla doma... Ale před chvilkou mi Bety opravila náladu jejím nádherným článkem o mně na jejím blogu. Plakala jsem. Ještě teď mám oči plné slz. Kdybych Bety neměla, nevím jak bych všechno zvládala. Je to můj OBROVSKÝ plyšáček, který zabírá půlku mého srdíčka. Musím ale říct, že jsem se chystala o Bety psát článek, ale předběhla mě. Až ho časem dopíšu, zveřejním ho, ale já na to potřebuju čas. Neumím to napsat z fleku , to co cítím je ve mě, a potřebuju to ze sebe dostat...

Proč si musím všechno prosadit?

28. září 2008 v 16:23 | Claire |  Střípky mého života
Jsem opravdu tak blbá? Před chvilkou jsem se pohádala s taťkou kvůli nějakému debilnímu příkladu z matiky. Pořád jsem tvrdila, že tak jak to mám vypočítáné, že je to Dobře. A můj spolužák Honza mi řekl, že je to tak správně, takže nevím co si mám myslet. Mamka s taťkou a ségrou teď odešly zbírat kaštany, ale já jsem musela zůstat doma, protože si prý musím zopakovat matematiku. Jsem strašně nervózní, jím tady tabulku čokolády, protože se na tento týden školy strašně moc bojím. Bojím se, že zítra bude paní Prošvicová zkoušet v dějepise a já to neumím, protože jsem se celý víkend učila matiku, výtvarku a španělštinu. Z češtiny dostaneme výsledky písemky, nevím jak jsem na tom. Píšeme taky hned zítra písemku z matiky. V úterý ta výtvarka. Už na to nemám nervy. Jsem na tom blbě. Pořád myslím na to, jak to dopadne. Pomóóóóóc!!!!!!


Kdy už konečně pojede ten vlak?...?

28. září 2008 v 7:53 | Claire |  Jednotlivý desing
Udělala jsem si desing pomocí obrázku z deviantartu a photofiltu ve kterém jsem tam napsala : "Kdy už konečně pojede ten vlak ?...? "
Doufám že se Vám líbí

Včerejší odpoledne

28. září 2008 v 7:43 | Claire |  Střípky mého života
Včera to byl krásný den, bylo krásně teploučko, sice ne až tak teplo, aby se dalo jít v krátkém rukávu, ale to je jedno. Mamka s taťkou se už v pátek domluvili s přátely, že si půjdem pokecat do nějaké hospůdky. Takže jsme se kolem páté hodiny odpoledne vydali na cestu do kavárny PARK. Šárka s Jirkou a s jejich dcerou Baruškou už tam seděli a držely nám místo. Jsme se posadili, objednali si něco k pití a za chvilku po nás, přišel Martin s Blankou a Andrejkou. Povídali jsme si, smáli jsme se. Kolem šesté jsme si dali něco k jídlu. Měla jsem strašnou chuť na těstovinový salát s teplou sýrovou omáčkou. Dala jsem si ho s mamkou napůl, protože toho bylostrašně moc. Okolo sedmi jsme se šly ještě projít a potom jsme se rozešly každý do svých domovů.. Mě se ten večer líbil, byla jsem šťastná, ale dneska jsem zase smutná, protože se musím učit výtarku a španělštinu. Nechci dostat špatnou známku, ale prostě mi to nejde dohlavy.. Doufám že se to naučím, a taťka mě pochválí za dobré známky..

Ani nevím, jaký mám dát název

27. září 2008 v 10:03 | Claire |  Střípky mého života
Nemám ráda sobotu, je to takový divný den, sice se nemusím učit do školy atakdál, ale prostě maminka jde do práce, taťka pořád něco dělá a na mě je všecko ostatní. Uklidit pokojíčky, uvařit oběd a starat se o moji sestřičku. Mám ji mooc ráda, ale někdy je opravdu k nevydržení. Je mezi náma rozdíl necelých sedmi let. Její sedm, takže každý další si umí odůvodnit že mi bude za pár měsíců čtrnáct. Neumím se dočkat. Už zase budu o rok starší. Nevím, je to takový zajímavý pocit. Člověk je čím dál tím starší a pořád přemýšlí nad tím, jaké to bude až bude dospělý. Nechce se mi přemýšlet co mám dál psát. Je sobota, slíbila jsem Petře a Dominice, že jim na počítači napíšu tu výtvarku. Už jsem napsala včera asi pět stránek velikosti A4, ale počřád toho zbývá tolik a musím to udělat dneska. Asi jsem to neměla slibovat. Je to moje chyba. Nevím proč jsem tak Blbá. Ve škole mě má docela hodně lidí pro smích. Nezapadla jsem prostě do kolektivu. Bude to tím, že prostě nejsem tak moc krásná? Nechápu proč mě každý odsuzuje hned podle vzhledu. Strašně mi to vadí. Když si ze mě někdo utahuje, chce se mi až brečet. Ale mám tady moji milovanou Bety a taky Honzu, ti dva jsou pro mě všechno. Jsou to mojí nejlepší kamarádi. Bety se mnou chodí do třídy, a honza chodí taky na Mendlák, ale už do prváku. Mám ho ráda. Mám je oba ráda. Mám ráda všechny, i když mě odsuzují za to, jak vypadám.

26. září

26. září 2008 v 21:14 | Claire |  Den za dnem
Dnes to byl takový divný den. Měli jsme mít na osm, pak se to změnilo na sedm. Když jsem přišla do školy, bylo tam 19 mých spolužáků. Pan třídní se divil, kde všichni jsou. Za všechno mohl pan zástupce. Zbytek přišel na osm. A jinak v zeměpisu byla nuda. Jsem musela panu profesorovi napsat třídní seznam. V češtině jsme měli Suplování a v biologii jsme s pane Bielkou řešili naši školu v přírodě. Paní Puháčová dneska měla skvělou náladu, až jsem se divila.. Když jsem přišla domů, pustila jsem si počítač, abych se konečně podívala na libimseti.cz a na ICQ. Strasně dlouho jsem tam nebyla. Bylo tam pár vzkazů a jinak nic moc. Jsem se dneska nějak rozepsala, abych Vám pravdu řekla, moc na sloh nejsem.. :) Mějte se hezky

Jsem ráda, že mám blog

26. září 2008 v 20:59 | Claire |  Střípky mého života
Milý návštěvníci, chtěla bych Vás uvítat na mém blogu.. Jsem ráda že tady budete chodit. Jenom chci říct, že každý je takový jaký je a není nutné ho odsuzovat za to, jak vypadá. Prvně by jste ho měli poznat zevnitř a potom si zněj dělat obrázek... Děkuji moc všem :)