Dvacátého devátého září

29. září 2008 v 18:22 | Claire |  Den za dnem
Dneska byl nádherný slunečný den, ale já jsem si ho neuměla užít. Dneska když jsem přišla do třídy, byla prázdná a ve své lavici seděla Bety. Měla nádherné kudrnaté vlásky, strašně se mi líbily, ale Bety s něma nebyla spokojená. První hodinu jsme měli dějepis s paní praktikantkou, nebyla moc zajímavá. O přestávce mi Bety řekla, že vypadám jako modelka. Musela jsem se smát. Měla jsem na sobě bílé ryfle, trošku delší, bílo-modro-šedo-zlaté tričko a tenký šedo-bílý svetřík. Ale potom přišla čeština na kterou jsem se včera tak bála. Pan učitel říkal známky a když přišlo na mě, na malinký moment se zastavil a potom řekl, že mám jedničku. Byla jsem strašně nadšená. Informatika a Matematika byly úplně úžasné hodiny. Nevím proč, bude to tím, že pan Kavecký je asi prostě lepší než Kořínek a na jeho hodiny se těším. Potom nastala hodina mé smrti. Byl tělocvik a Novotná si prosadila, že půjdeme běhat 1500m. Je to v klidu, ale dneska jsem se na to nějak necítila, ale nechtěla jsem jí to říkat. Když jsem doběhla, nebylo mi dobře, bolela mě hlava, spíš se mi úplně točila, měla jsem pocit že za chvilku omdlím. Ale teď už byl konec a já šla na oběd, Když jsem přišla do šatny, seděla tam Dominika. Hledala jsem Bety,ale nebyla tam, když jsem se podívala do okna, stála tam a mávala mi. Škoda, že už jsme si nestihly říct ahoj. Potom jsem se dívala jak kluci z mojí třídy hrají fotbal na školním dvoře. Když jsem přijela domů, taťka byl z mé jedničky ohromě nadšený. Kolem páté mi volala paní učitelka z hudebky, že jí mám dovézt nějaké noty a tak jsem sedla na kolo a jela. Zkazila mi náladu tím, že po mě chtěla ještě nějaký klobouk a ten jsem zapomněla doma... Ale před chvilkou mi Bety opravila náladu jejím nádherným článkem o mně na jejím blogu. Plakala jsem. Ještě teď mám oči plné slz. Kdybych Bety neměla, nevím jak bych všechno zvládala. Je to můj OBROVSKÝ plyšáček, který zabírá půlku mého srdíčka. Musím ale říct, že jsem se chystala o Bety psát článek, ale předběhla mě. Až ho časem dopíšu, zveřejním ho, ale já na to potřebuju čas. Neumím to napsat z fleku , to co cítím je ve mě, a potřebuju to ze sebe dostat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bety bety | Web | 29. září 2008 v 18:27 | Reagovat

ach tak to promiň, že jsem tě předběhla :D ale aspoň že cítíme to samé :) mám tě ráda, díky :) jsi zlato, moje modelko :)

říkáš, že kavecký je ASI lepší než kořen? :D že vůbec pochybuješ, je bezkonkurenční :)

ani jsme se po tom tělocviku už neviděly, to je mi líto, že ti bylo tak špatně :( ale aspoň jsi poctivá, že jsi to uběhla :)

2 Silk.Cappy.~ Silk.Cappy.~ | Web | 29. září 2008 v 19:02 | Reagovat

Krásný šlínek..já sem plakala..když sem si četla u jedné kamarádky její články o mě..~

Vy dvě..moc vám to přeju já takové štěstí nemám s přátelstvím pokud budeš chtít přečti si ho:http://innoncencedreamy.blog.cz/0809/den-jako-kazdy-jiny-dlouho-sem-nepsala-duvod-znate#komentare

Nenutím se..jne je to taková ta důležitá část mího zatracenýho života..~

Opravdu jsi štastný človek.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.